perokresba anatomie sklíkana

Něco O sklípkanech:

  

                Na světě žije zhruba 35000 druhů pavouků ve 100 čeledích. Z toho pouze 800 druhů patří do čeledi Theraphosidae. A právě pavouci z této čeledi se stali vyhledávanými objekty zájmu chovatelů i milovníků přírody v USA a dnes prakticky po celé Evropě.

                Důvodů je mnoho: velikost, barevnost, nenáročnost a dlouhověkost. Jejich podivuhodný způsob života, zvláště svlékání, páření, zpracování potravy a rozmnožování si též zasluhuje naši pozornost. V neposlední řadě, a to je můj názor, velký chlupatý pavouk - tarantule, prostě v lidech vzbuzuje emoce a adrenalin…

                Sklípkani se za 300 milionů let tělesně příliš nezměnili a jsou právem nazýváni „živoucími fosíliemi“, jde tedy o mimořádně úspěšné tvory i z hlediska evoluce.

                Český název pro pavouky čeledi Theraphosidae – sklípkan, vznikl podle schopnosti některých druhů budovat si ze zeminy a pavučinových vláken jakýsi „sklípek“. Mnoho dalších rodů ovšem žije nad zemí na stromech a staví si „hnízdo“ z pavučin. Němci mají pro tyto pavouky název „Vogelspinnen“, anglický název je „Tarantulas“.

                Zástupce čeledi Theraphosidae najdete ve Střední a Jižní Americe, Africe, Asii, Austrálii a v jižní Evropě.

                Všichni pavouci, tedy i sklípkani, produkují jed, který používají k lovu a obraně. Jedem obsahujícím trávicí enzymy paralyzují a posléze rozloží kořist, kterou pak vysají. Ve složení a v účincích jedu se jednotlivé druhy liší. Úmrtí člověka po kousnutí sklípkana z čeledi Theraphosidae zaznamenáno nebylo, většinou jde však o mimořádně bolestivou a nebezpečnou záležitost.

                Sklípkani mají ještě jedno využití pro svůj jed, a to mechanické „vymetání“ žahavých chloupků ze zadečku pomocí zadních končetin. Lehoučké chloupky, vznášející se ve vzduchu, při kontaktu s kůží nebo se sliznicí způsobují silné svědění, případně otoky a záněty. Při manipulaci je třeba být zvláště opatrný na oči!

                Všechny sklípkany chováme v teráriích, nejvhodnější jsou skleněná, slepená v potřebné velikosti. V horní části je pruh drátěného pletiva s otvory cca 3 mm, vpředu otvírání pomocí pantů a zajištění magnety, případně zástrčkou. Nesmíme zapomenout na „práh“, aby se při otevření z terária nesypal substrát.

Rozměry nádrží pro stromové druhy:25 x 20, výška minimálně 30 cm.

        pozemní druhy:20 X 20 X 20, u velkých druhů 40 x 40 x 30 cm.

Jako podklad používáme vyšší vrstvu čisté rašeliny, dále je nutná miska s vodou a úkryt z kůry, nejlépe z přírodního korku. Jako dekoraci já osobně preferuji umělé rostliny, protože pavouci „předělávají“interiér se značným úsilím, které živé rostlinky většinou nesnesou. Velmi nevhodné jsou jakékoliv ostré či ostnaté doplňky (většina sukulentů), neboť chovanci se o ně mohou snadno poranit. Nedoporučuji terária vyšší než 40 cm, při pádu též může dojít k poranění, zvláště zadeček sklípkanů je velmi měkký.

Důležité je udržovat v nádržích vysokou vzdušnou vlhkost: 70-100 % (podle druhu) a teplotu v rozmezí 22-25 C. Místní vyhřívání nádrží žárovkami, jako u hadů, nutné není.

                Co do potravy jsou sklípkani opravdu nenáročnými chovanci. Postačí jim cvrčci, švábi a myší mláďata. Krmíme 1-2x do měsíce, mláďata samozřejmě častěji. Svá zvířata nepřekrmujeme, ztrácí pak pohyblivost, dožijí se méně let a pohled na ploužící se „klíšťata“ s obrovským zadkem je nehezký.

                Stručně k anatomii sklípkana: tělo se skládá z hlavohrudi (cephalothorax) a zadečku (abdomen). Dále má sklípkan 4 páry kráčivých končetin a pár makadel. Na hlavohrudi, která je krytá silným chitinovým krunýřem je věnec očí a kusadla (chelicery) s jedem. Uvnitř sací žaludek, nervová soustava a část trávicího traktu. Zadeček je s hlavohrudí spojený stopkou (petiolus) a obsahuje srdce, snovací žlázy, zbytek trávicího traktu, pohlavní orgány a vzdušnice (viz obrázek A, B).

                Důležitou etapou v životě sklípkana je svlékání. Jako všichni bezobratlí, mají i pavouci vnější chitinovou „kostru“ – kutikulu, která (vyjma zadečku) není pružná. Proto během růstu sklípkan musí absolvovat deset a více svleků. Před tímto úkonem pavouk přestane lovit, vypřede si pavučinou jakési lůžko a otočí se v něm na „záda“. V této pozici postupně odloží starou kutikulu. Během celé procedury je sklípkan velmi zranitelný. Trvá dlouho, než nový krunýř získá patřičnou tvrdost a pavouk opět začne přijímat potravu. Výhodou je regenerace. Chybící, či poškozená končetina pod starým krunýřem dorůstá, stejně tak se obnovují vymetené chloupky ze zadečku.

                Většina chovatelů časem zatouží sklípkany v zajetí rozmnožit. Podmínkou je mít k dispozici dospělou (adultní) samičku a dospělého samce. U samičky je rozhodující počet absolvovaných svleků do odpovídající velikosti. Samec musí být v takzvaném „dospělostním svleku“. To znamená, že po poslední výměně kutikuly má na prvním páru končetin druhotné pohlavní útvary (bulby) a na druhém výrůstky (tibiální háky). Do bulbů 2-3 týdny po svleku přečerpá sperma ze žlázy na spodní straně  zadečku a takto připravený hledá vhodnou partnerku.

 Vlastnímu spojení předchází jakési „námluvy“, kdy oba sklípkani o sobě dávají vědět klepáním a drnčením. To může trvat pár minut (rod Cyriopagopus), ale také několik dní (rod Poecilotheria). Často dojde k „nehodě“, kdy samička před, během, nebo po páření samce zakousne… Ten ovšem v dospělosti stejně žije jen několik týdnů, nebo měsíců.

                Po úspěšném páření (samička se v této době nesmí svléknout) v rozmezí několika týdnů až měsíců vytvoří samička kokon z pavučinového hedvábí. Ten má tvar bílé nepravidelné koule. Někteří pavouci navíc do pavučiny zabudovávají své žahavé chloupky. Kokon sklípkan opatruje a pravidelně otáčí. Jsou ovšem i druhy, které zámotek se zárodky „lepí“ do rohu terária. Po 2-3 měsících samice obal chelicerami roztrhne a malé pavoučky vypustí ven. Těch může být několik desítek, ale i mnoho set. Moje samička sklípkana Acanthoscurria geniculata měla 3000 životaschopných mláďat!

Protože sklípkani v zajetí velmi často svůj kokon sežerou, odebírám ho po 4 až 5 týdnech. Nymfy v 1. stádiu z kokonu vyjmu a dolíhnu v inkubátoru s ideální teplotou a vlhkostí. Pavoučky je nutné brzy rozdělit do nachystaných kelímků, jinak se začnou vzájemně požírat. S postupným růstem pak ubikace měníme za větší.

                Začínajícím chovatelům (kterým je tento článek určen) bych nedoporučil sklípkany rodu Citharischius, Haplopelma, Heteroscodra, Poecilotheria, Pterinochilus a Stromatopelma pro jejich vyšší toxicitu. Naopak, velmi bych doporučil literaturu o sklípkanech od našeho arachnologa, pana Františka Kovaříka „Sklípkani“ a „Chov sklípkanů“ z nakladatelství Madagaskar. V těchto dvou knihách je jasně a dostatečně zpracována problematika sklípkanů čeledi Theraphosidae.

                Koupi pavouků je nejvhodnější uskutečnit na některé burze terarijních zvířat, nebo přímo u chovatele.

                Závěrem přeji všem současným i potenciálním chovatelům těchto výjimečných tvorů mnoho úspěchů!

                                                                                             

                                                                                                               Tomáš Jeřábek            

 

 

 

 

 

 

 

           

 

 

 

 

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode